SKOTSKÁ FILOSOFIE. Její zakladatel, Thomas Reid (1710-1796), byl jeden z mnoha lidí, jimž se svého času naježily hrůzou a pohoršením vlasy při četbě děl následovníků Johna Locka, francouzských senzualistů a Angličanů Berkeleye a Huma. Tohle jsou příšerné věci, řekl si dobrý Reid, myšlenky zhoubné a otravné, které nadobro ničí člověkovy mravní a náboženské základy. A nejpřišernější na tom je, že všechna ta učení od Condillacovy sochy (viz Senzualismus) až po Hartleyovy asociace (v. t.), vycházejíce z Locka, postupují cestou naprosto korektní, rovnou a logickou, a že je tudíž nelze jen tak beze všeho vyvrátit a dokázat opak jejich tvrzení; ale vždyť to probůh odporuje zdravému rozumu!

To bylo šťastné slovo. Reid se ho chytil a vyhrál, založiv svou filosofii zdravého rozumu. Obrátil svůj zrak do vlastního nitra a za pomoci baconské indukční metody (viz Bacon Francis) provedl analýzu duševního života člověkova, hledě dospět k elementárním základním pravdám, které by byly každé duši, ať si Locke a jeho žáci tvrdí, co chtějí, vtištěny od narození. Našel jich celou řadu; je to především vědomí vnější existence předmětů a příčinnosti, tedy samozřejmostí, v nichž Hume viděl největší filosofickou obtíž. Tyto základní pravdy mají intuitivní evidenci; jsou to instinkty, jež Bůh vložil do celé přírody. Kdyby jich nebylo, nemohl bych např. při počitku vůně konstatovat nic jiného než Ejhle počitek vůně. Já však konstatuji daleko víc: řeknu dejme tomu Cítím vonět růži. Tím jsem počitek vůně uvedl v souvislost jednak se sebou samým jakožto s bytostí cítící a myslící, jednak s vnějším vonícím předmětem. Bez těchto zásad zdravého rozumu (common sen se) by nebylo věd matematických ani pozitivních, nebylo by zásad estetického vkusu, mravnosti ani metafyziky (pojem substance, příčin, účelu). Jsou „v průběhu života tak nezbytné, že zříci se jich znamená upadnout do houštin nesmyslů spekulativních i praktických" (Eseje o intelektuálních mohutnostech mysli, Essays on intellectual powers ofmind VI, 4) Kantovi se Reid nelíbil; zdál se mu nefilosofický. Nicméně nemá daleko od Kantových apriorních forem názoru a myšlení, neboť jeho zásady zdravého rozumu jsou stejně jako u Kanta všem lidem společnou podmínkou poznávání.

Skotské filosofii otevřel cestu do Francie Dugald Stewart (1753-1828), autor N árysu morální filosofie (Outlines of moral philosophy), který Reidovu sebeanalýzu propracoval k veliké jemnosti a názornosti. Do Ameriky přenesl skotskou filosofii John Witherspoon (1722-1794); měla tam pronikavý úspěch, neboť byla snadno srozumitelná a vyhovovala znamenitě americké praktické mentalitě.


[BACK]